Hlavním znakem hybridního vozu je odlišnost v pohonu. Pohon u těchto vozů používá kombinaci normálního spalovacího motoru a elektromotoru. Vyznačují se nízkou spotřebou, zejména tento fakt se týká jízdy ve městě.
Zápornou stránkou je vyšší pořizovací cena hybridního automobilu. Není divu, že se těší přízni zejména mezi zarputilými ekology. Pro ostatní by mohl hybrid vzdudit pozornost a zájem, kdy se investice do auta vrátí zpět. Dle analýzy bylo zjištěno, že se jedná o dva až čtyři roky. Vše se odvíjí nejen od daného automobilového výrobce.
Druhy hybridních vozidel
- Paralelní hybridní automobil – u tohoto typu spalovací motor pohání vozidlo i přes klasickou převodovku, poté přes redukční přesun. Elektromotor zde plní funkci pohonu kol jen přes uvedený převod. Paralelní hybrid má elektromotor i generátor tvořen pouze jednou jednotkou. Paralelní seskupení tak poskytuje práci pohonu v rámci čtyř režimů odvíjící se na jízních podmínkách. Automobil může být poháněn elektromotorem i kombinací elektromotoru a spalovacího agregátu, stejně tak je reálný režim dobíjení akumulátoru. Pozitivem je efektivita jízdy na delší trasu s vyšší rychlostí. Stejně tak kladnou stránkou je snadnost celého systému.
- Sériový hybridní vůz – vše je na bázi, že spalovací motor pohání pouze generátor střídavého proudu. Převedeno do reálu znamená, že spalovací motor zde plní jen roli v rámci výroby elektrického proudu, tím tak je potenciální možnost prodloužení dojezdu vozidla. Mezi prioritu patří u tohoto typu vozu vysoká efektivita v rámci hnacího řetězce ohledně jízdy ve městě. Avšak naopak nižší účinnost při jízdě na delší vzdálenost.
- Kombinovaný hybrid – jedná se o vzájemné spojení výše uvedených dvou, tj. sériového a paralelního. Po technické stránce se však jedná jako o jeden z nejdražších. Stejně tak je nejsložitějším typem. Disponuje však nejefektivnější jízdou na elektrický pohon. Avšak mezi nevýhody náleží vyšší pořizovací cena, stejně tak komplikovaná celá konstrukce.
